Už cítím ty vánoce v srdci

     Já tak miluju ten pocit, co nastává jednou ročně, když se vzbudím a na budíku vidím datum čtyřiadvacátého prosince. To je prostě takovej ten okamžik, kdy si úplně naplno uvědomím, že Vánoce jsou tu. Takovej ten pocit, kterej mě vytáhne z postele, i když bych se normálně ještě dvě hodiny válela v posteli. Takovej ten pocit, díky kterýmu skáču dva metry nad zemí jenom proto, že dneska je dnešek. Takovej ten pocit, který mě donutí si na vánočku, co mám k snídani, nasypat třikrát tolik cukru, než normálně. Takovej ten pocit, kterej prostě hřeje u srdce.

Právě jsem zapálila čtvrtou adventní svíčku na věnci a dotvořila Oříšková štěstíčka. U večeře si každý vytáhne svůj oříšek a po rozlousknutí v něm najde vzkaz s něčím, co ho potká v příštím roce.

     Jen jediná věc mi je líto, a to, že se nám letos zase vyhnuly bílé vánoce. Ještě předevčírem to vypadalo tak nadějně… Ale tak sněhové vločky mi nahradily papírové, které se mi třpytí v okně, ze kterého koukám do ostatních okýnek se světýlkami, oblouky, svíčkami, ozdobami a myslím, že cítím spojení. Spojení s celým světem, s životem. Spojení se všemi lidmi, co budou večer jíst bramborový salát, cinkat skleničkama, rozbalovat dárky, před stromečkem zpívat koledy. Se všemi lidmi, kterým budou v rukou prskat prskavky, a kterým se bude v obýváku hromadit balicí papír. S těmi, které bude u srdíčka hřát stejný pocit jako mě. Takovej ten pocit, kdy si uvědomíte, jak moc rádi jste na světě. A přesně to vám všem přeju. Abyste se dneska, co nejvíc usmívali, i když se vám třeba nepovedou řízky, pes sežere cukroví a převrhne se nachystané víno. I když zjistíte, že jste zapomněli zabalit tři dárky nebo si umejt vlasy. Nebo co já vím. Přeju vám, abyste si uvědomili, jak moc máte rádi lidičky okolo sebe a abyste na chvíli zapomněli na frmol denního života. Abyste si jen tak sedli, usmívali se a mohli si říct, že všechny ty přípravy za to stály.

     Tak já jdu vzít tašku s nachystanými jablky, mrkvemi a hruškami, háčky a provázky a jdu je do lesa navěsit na stromy, aby i zvířátka měli dneska Štědrý den. Tak, šťastné a veselé!

Sešity na radosti

     Sešity – to je pro mě už odmalička důležitá součást života. Vždycky si hrozně ráda sednu a pustím se do psaní, kreslení, zdobení, lepení, stříhání, listování a všeho toho, co k tomu patří. Mám plné šuplíky tužek, pastelek, fixů, ozdobných a dekoračních papírů, korálek, kamínků, samolepek, dekoračních pásek, bavlnek, třpytek a spoustou dalšího. Všechny tyhle věci miluju, ráda s nimi tvořím a ráda se na ně jen tak dívám. Právě tyhle věci dělají z mých sešitů to, čím jsou, ale o nich speciálně zase jindy.

     Když jsem byla malá, založila jsem si asi milión sešitů na různý věci. Do jednoho jsem si psala tohle a do druhýho zase tamto. Nakonec to ale dopadalo tak, že v sešitě byl vždycky jeden nebo dva zápisy a už jsem si zakládala další a na ten předchozí jsem si ani nevzpomněla. Některé sešity z těch let mám dodneška -a je docela vtipné si v nich zalistovat- a některé jsem už dávno ztratila. Vždycky mám ale velikánskou radost, když čas od času nějaký takový sešit najdu – jen tak náhodou. Je to úžasné zaznamenání toho, co se mi v té době motalo v hlavě, o čem jsem přemýšlela, jak jsem uvažovala, jsou to okna do mé dětské mysli. Někdy se mi vybaví věci a zážitky, který už dávno upadly do zapomnění a asi by tam nebýt těchto sešitů i zůstaly.

     Před nějakou dobou jsem ale dospěla k tomu, že je nejlepší mít jeden sešit úplně na všechno. Sešit, do kterého si někdy namaluju obrázek, někdy napíšu momentální myšlenku, co se mi urodí v hlavě, někdy si v něm jenom počmárám stránku, vlepím obrázek, udělám seznam… Prostě si do něj budu psát všechno, co mě jenom napadne. A tak vznikl můj Modrý sešit.

     Když jsem ho jednou v papírnictví uviděla – bylo jasný, že je to ten pravý. Fakt. Opravdu mluvím o sešitu. Design jsem si pak dodělala sama bílým fixem a byl na světě.

     Píšu si do něj svá přání, lepím obrázky, výstřižky z časopisů a vizitky oblíbených obchodů, poznamenávám filmy, které mě uchvátily a chci se na ně znovu podívat, píšu si do něj texty oblíbených písniček, důvody a věci kvůli, kterým jsem šťastná, zaznamenávám do nich své zážitky a krásné okamžiky… Je to sešit, jehož účel je jediný – vykouzlit mi při listování jeho stránkami úsměv na rtech.

     Jenomže to bych nebyla já, kdyby mi stačil opravdu na všechno a žádný jiný sešit bych si nezaložila. A tak tu za chvíli byl Skicák, jehož stránky ve volných chvílích zaplňuju obrázky. Miluju kreslení, je to určitý projev mé svobody, mého myšlení, mých snů. Možná vám v nějakém článku někdy nějaká má „dílka“ představím, ale zatím nic neslibuju.

     A pak je tu My Inspirational Diary. Na svoji obhajobu – za založení tohohle sešitu nemůžu já, ale moje kamarádka, od které jsem ho dostala k narozeninám. A myslím, že by ode mě nebylo hezký, kdyby zůstal prázdný. Popravdě, myslím si, že žádný sešit, který vlastním, prázdným udržet nedokážu. Ze začátku byl určen na velmi podobné věci jako můj Modrý sešit, ale na co mít dva stejné sešity, že jo? Takže jsem se rozhodla, že si do něho budu lepit vytisknuté obrázky, které mě nějakým způsobem inspirují a připomínají mi mé sny a přání. A tak se jeho stránky pomalu, ale jistě začaly plnit.

     Přečetla jsem si teď, co jsem zatím napsala a došla jsem k závěru, že si asi musíte při čtení ťukat na čelo. Jakej blázen se rozpravuje o svých sešitech způsobem, jako by to byl jeho jediné životní poslání? A tak si ťukejte dál, a já jdu taky ťukat- dál písmena do klávesnice. No co?

     Dalším mým sešitem – nebo spíš deníkem - je Destrukční deník. Nevím, jestli patří vyloženě mezi sešity, o kterých dneska píšu, ale píše se do něj a přináší mi radost, takže jsem došla k závěru, že tady své místo má. Myslím, že ho většina lidí zná. Je to prostě kniha, kterou máte za úkol různými destrukcemi zničit. Dlouho jsem si ho přála a před nějakou dobou jsem ho dostala k svátku. Možná o něm časem založím i nějakou rubriku a představím vám nějaké své splněné úkoly. Týjo, nějak vám toho v tomhle článku hodně slibuju.

     Dalším sešitem, který je jedním z nejdůležitějších, je můj Diář. Rozmazluju si ho, šperkuju a plním co nejvíce zážitky. Kreslím si do něj, lepím do něj obrázky, samolepky… Prostě je to můj věrný společník. Ráda si někdy namátkou vyberu nějaký den nebo týden a podívám se, co jsem zrovna dělala. Většinou si do něj píšu i úplné maličkosti, které mě donutily se zasmát nebo mi udělaly radost. Je to můj poklad – a myslím si, že jak bude čas plynout, bude cena tohohle pokladu jenom růst.

     Poslední sešit, který vám chci ukázat je takzvaný Sešit snů a budoucností. Založila jsem ho pro celou naši rodinu, ale zatím jsem do něj psala jenom já. Je to sešit, do kterého si zapisuju své sny, plány a představy pro vzdálenější budoucnost. Plánuju, že až si ho jednou budu číst, tak se nechám trochu inspirovat svým dřívějším já nebo se svým představám třeba jenom zasměju. Vzhledem k tomu, že si strašně ráda představuju třeba, jak bude vypadat můj dům, jakou budu mít svatbu, jak se budou jmenovat moje děti, kam se chci podívat a tak, tak se tenhle sešit celkem rychle plní.

     Tak a to bude asi konečně všechno. Ale myslím, že o mých sešitech ještě nejednou uslyšíte. Na některé se třeba podíváme podrobněji, ostatně, to už jsem vám slibovala. Tak já si jdu do Modrého sešitu připsat, že jsem šťastná, protože nám právě přivezli pizzu, do Inspirationalu si jdu vlepit obrázek dokonalých šatů, které na mě před chvílí vyskočily na Pinterestu, do Deníčku snů a budoucností si napíšu, že zařídím, aby můj život dál byl ten nejúžasnější ze všech, do diáře si napíšu, co všechno mě dneska rozesmálo, a pak si pustím film a u toho zaplním další prázdný list Skicáku obrázkem. Dokonalý plán.

Loučíme se s létem aneb podzimní to-do list

     
     Před pár dny nám dalo nejkrásnější roční období pro letošek sbohem a my jsme přivítali období s vůní skořice, barvou podzimního listí a chutí oříšků. Teda aspoň tak vnímám podzim já. Samozřejmě, že by to mohl být hnusnej čas, kdy pořád leje jako z konve, šlapeme po rozbahněném spadaném listí a začíná škola, ale můžeme se na to dívat i z jiného úhlu. Za dnů kdy se venku o chodník tříští dešťové kapky se můžeme zachumlat do deky a shlédnout filmy, na které jsme za celé léto přes to všechno opalování a koupání neměli čas. A hned jak zase vysvitne sluníčko, vyběhněme ven šustit nohama ve spadaném listí, zkusme nasát tu vůni a usmát se nad všemi těmi barvami. A místo školy zkusme myslet na blížící se Vánoce. Že je to hned něco jiného?

      

     Abych si připomněla těch spoustu důvodů proč je podzim úžasnej a boží a super a krásnej, tak jsem si sepsala, co všechno chci na podzim udělat a z čeho se chci těšit. A o ty důvody se s vámi ráda podělím. Třeba si v nich i vy najdete svojí lásku k podzimu.

♥Smát se, občas se chovat jako blázen a užívat si každý den.

♥ Udělat někomu radost - jen tak.

♥ Vybírat, vymýšlet a nakupovat vánoční dárky.

♥ Těšit se na Vánoce.

♥ Napéct tunu cukroví a všechno ho sníst. (Dobře dobře... něco si na ty Vánoce necháme.)

♥ Tvořit, kreslit, psát a malovat - a pak si to pořád dokola prohlížet.

♥ Chodit na procházky do lesa, co nejvíc se nahltat vůně spadaného listí a obdivovat jeho barvy.

♥ Bláznit, jančit... ale hlavně tančit.

♥ Pálit svíčky a vosky a pít horké nápoje.

♥ Jít do vany, omylem tam zůstat dvě hodiny a jen tak si přemýšlet - pak vylézt se zkrabacenou kůží a štěstím v duši.

♥ Udělat si domácí kino a shlédnout nové filmy. (A samozřejmě i ty, co už jsem viděla tisíckrát.)

♥ Zařídit, aby mě do nosu cvrnknul nějaký extra skvěle bombastický nápad - a uskutečnit ho.

♥ Najít nějakou novou věc, obchod, místo nebo cokoliv, co mi rozzáří oči a těšit se z toho.

♥ Fotit, fotit a fotit.

♥ Plnit si svoje přání. Ta velká i malá.

♥ Pořídit si ten mega bezva nejkrásnější diář, který mi bude dělat společnost po celý příští rok.

♥ Plnit si svá přání.

     Tak si rychle utíkejte postahovat nějaké filmy, vyčistit paměť foťáku a koupit si svíčku s tou nejkrásnější podzimní vůní.

Začínáme nad hrnkem kávy

   Ano. S hrnkem horké kávy, nohama nahoře, nějakou hezkou knížkou nebo filmem, příjemnou hudbou a dobrou náladou. Takové chvíle mám ráda. Myslím, že takové chvíle by měl mít každý rád a čas od času si je dopřát. Každý z nás by měl na chvíli zastavit, jen tak si sednout a být rád, že je na světě. Uloupnout si kousek dne, byť by to měla být jenom minutka a na chvíli vypustit.

A právě v jedné takové chvíli mně napadlo, že si založím blog. V další takové chvíli jsem si ho opravdu založila a v další takové chvíli teď píšu tento První článek. A právě o takovýchto chvílích (a nejen o nich) tento blog bude. Bude o všech mých radůstkách, ať už jsou malé nebo velké, o všech krásných věcech, do kterých jsem se zamilovala, o štěstí, snech a přáních. O tom, co mě baví a zajímá, o tom, co ráda dělám, vlastním a zbožňuju... Doufám, že na tomto blogu nikdy nebude místo pro škaredé myšlenky a nezdary, ale že se sem já i vy budeme chodit potěšit, inspirovat a třeba právě při čtení blogu si udělat takovou malou hezkou chvilku.
 
    Nejhorší bylo vymyslet název. Mám spoustu nápadů o čem vám chci sem napsat a co vám chci ukázat, protože když dobře hledáte, vždycky kolem sebe najdete spoustu radostí, ale obsáhnout všechna ta malá štěstíčka do jednoho názvu, to byla fuška. A ještě se vypořádat s tím, kolik je na internetu už zaregistrovaných adres. Nakonec se ale můj blog stal LovelyLandem, tedy zemí všech krásností. Takže když budete potřebovat na chvíli vypnout, sedněte na první loď, která vás do mojí země zaveze a přijeďte sem, kde sebou můžete jen tak plácnout do trávy, dýchat vzduch prosluněný dobrou náladou a být šťastný. Moc ráda vás tady přivítám. Vaše El